Aktualizace 18.7.2012: ve totogalerii jsou nové fotky od Látalů a L. Učně.
Ve dnech 30. června až 7. července 2012 proběhl další tábor mladých hasičů, tentokrát pod názvem Expedice Jeseníky. Následující text shrnuje moje zážitky ve formě zápisků ve fiktivním deníku. Snad jsem na nic zásadního nezapomněl.
Den první – příjezd
Odjezd ze Suchého se trochu opožďuje, ale to se dalo čekat. Je hrozné vedro. Dvouhodinová cesta klimatizovaným autobusem ale ubíhá rychle. Zato chudák Pavel ve Furgonu.
Malá Morávka – cíl cesty. Chatu nacházíme snadno. Je trochu zanedbaná, ale prostorná a je v ní příjemně chladno. Chatu obývají její majitelé – postarší pár s houfem koček. Kočky evidentně považují chatu za svůj domov. Dole teče potok s čistou studenou vodou. Většina děcek se tam hned hrne. My zatím vybalujeme věci z Furgona. Člověk by nevěřil, kolik krámů se do něj vejde.
Děcka s křikem přibíhají od potoka, polovina z nich schytala žihadlo od vos. Rychle zjišťujeme kdo je alergický. To nám to pěkně začíná.
Do večera daleko a děcka se začínají nudit. Je třeba je utahat. Jdeme prozkoumat Malou Morávku.
Ušli jsme pár kilometrů, dali si zmrzlinu a jsme zpátky na chatě. Náš plán na utahání děcek evidentně selhal.
Je čas poprat se s vosami. Hrrr na ně. Oko za oko… Beru foťák a čekám na akční záběry. Zklamání, nuda. Po pár sekundách je hotovo, vosy neměly šanci.
Večeře, to je bašta.
Den druhý – začíná malá olympiáda
Je opět hrozné vedro. Dnešní den strávíme na chatě. Začíná naše malá olympiáda. Reálné olympijské disciplíny jsou nahrazeny zábavnými soutěžemi, které budou účastníci postupně plnit a získávat body. Zapojí se i dospělí.
Plnění olympijských disciplín prokládáme dalšími aktivitami, jako stavění hráze v ledovém potoce, které se zvrhlo v hromadné koupání. Další častou aktivitou je jídlo. Ale když výtvory našich kuchařek jsou tak strašně dobré.
Začíná se mračit, asi přijde bouřka. To je dobře. Alespoň se trochu ochladí a pročistí vzduch.
Beru zpět. Bouřku klidně, ale dvoucentimetrové kroupy fakt neééé.
Majitel nám neustále courá po chatě. Vždy se vynoří z nějakých dveří a zase někam zapluje. Přitom si cosi mumlá.
Den třetí – lanové centrum jaké svět neviděl
Dnes byl plánován výstup na Praděd. Panuje ale opět hrozné vedro. To bychom nedali. Náhradní program: lanové centrum v Karlově. Pěšky by to mělo být pár kilometrů. Vyrážíme.
Karlov. Je to fakt kousek. Jdeme dál, lanové centrum čeká.
Ušli jsme snad 5 kilometrů. Pořád jsme v Karlově a lanové centrum nikde. Nějaký domorodec nám ale dává naději. Prý ještě jeden kilometr a jsme tam.
Dalších několik kilometrů za námi. Hurá! Cedule "Lanové centrum 100m". Jsme v lese. Nikde nic. Jen náznaky čehosi, co mohlo být kdysi lanovým centrem. Do pr…kennýho stropu. Vracíme se po turistické cestě. Odměnou je nám krásný výhled na Jeseníky.
Je odpoledne a teplota stoupá. I dědula si zařízl trenky, takže vypadá, jako by měl tanga. Věřte, není to hezký pohled. Sedáme do autobusu a vyrážíme na přehradu Slezská Harta.
Den čtvrtý – na chatě
Dnešek strávíme opět na chatě. Bude pokračovat olympiáda, jídlo, olympiáda, jídlo, …
Všichni členové výpravy si vyrobili batikovaná trička. Jen aby měla kde uschnout. Asi bude pršet.
Je večer. Den proběhl v klidu. Jen to tu začíná trochu marodit. A dědula opět prudil. Prý moc svítíme, ničíme kytičky a kdo ví co ještě.
Začínají se zde hromadit "zbytky" jídla. Takovou dobrotu by bylo škoda vyhazovat. Sedím v jídelně s mužskou částí expedice. Nechápu, kam to jídlo cpou. Já už prostě nemůžu. A vida, přebytky jsou během večera pryč. To bude vypadat blbě. Svedeme to na kočky.
Den pátý – Velké Losiny a Dlouhé stráně
Opět prosluněné ráno. Výmluva na kočky zabrala. Neznalí se rozčilují, že to už fakt přehnaly. V zájmu zachování zdraví koček se raději přiznáváme. Dnes nás čeká manufaktura na výrobu papíru ve Velkých Losinách a přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně.
Papírna nezklamala. Hezké expozice, průchod přímo výrobou, atd. Pravda, pojali jsme podezření, že pracovníci začnou makat v okamžiku vrznutí dveří a opět přestanou po odchodu posledního člena expedice. Ale i tak. V místní prodejně je i možnost zakoupení ručně vyrobeného papíru. Tip pro šetřílky: Fakulta informatiky Masarykovy univerzity uděluje na tomto papíru magisterské a doktorské diplomy. Takže se stačí dobře učit a nemusíte to kupovat 🙂
Lyžařské středisko Kouty. Zde bychom měli nabrat průvodce a hurá na přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé stráně. A přichází šok. Na horní nádrž nás autobusem nepustí, přestože to bylo předem domluveno. Prý můžeme nahoru vyjet lanovkou (150 Kč za osobu) a 4 km dojít pěšky. Srandisti? Spíš vykutálení provozovatelé lanovky. Zatímco totiž samotnou elektrárnu provozuje ČEZ, prohlídky zajišťuje externí firma.
Do autobusu nastupuje příjemný průvodce a vyrážíme k dolní nádrži. Elektrárna je impozantní svými parametry, svým okolím i uvnitř. Ukazuje se, že průvodce je velmi příjemný chlapík, který pracoval na samotné stavbě elektrárny. Mezi výkladem se nám snaží domluvit výjezd autobusem na horní nádrž. Tak uvidíme.
Po prohlídce vnitřku elektrárny stojíme u dolní nádrže. Díky tomu, že horní nádrž je vypuštěná z důvodu opravy povrchu, je dolní nádrž naopak atypicky pro tuto dobu naplněná až po okraj. Průvodce se ne a ne spojit s ústředím (díky okolním kopcům) a tak najednou zavelí: Nastupujte do autobusu, máme půl hodiny, to na horní nádrž stihneme. Zlatý to člověk. Horní nádrž je impozantní, stejně jako celá elektrárna. A to říkám jako člověk, který měl možnost navštívit i slavný Hoover Dam v nevadské poušti. Kromě ohromení technickými parametry je z horní nádrže překrásný výhled na Jeseníky, konkrétně na Praděd, Širák, Švýcárnu, apod. Úžasný zážitek.
Je večer. Počet členů expedice s nevolností začíná stoupat. Vzhledem k postupnému šíření se zřejmě jedná o virózu. To ale nebrání vetší části expedice přenocovat venku pod širákem.
Den šestý – trampolína
Noc pod širákem proběhla bez úhony. Nikdo se neztratil, ani nebyl sežrán divou zvěří. Propuká ale mírná panika. Počet zvracejících rapidně vzrostl. Dobrá zpráva je, že prvním postiženým už je výrazně lépe. Snad nebudeme muset předčasně balit kufry.
Dnešek strávíme opět na chatě. Bude pokračovat olympiáda, jídlo, olympiáda, jídlo, … Kousek od chaty je cvičný prostor pro "free style". Blázni na kolech se rozjedou ze sjezdovky, skočí z rampy, předvedou nějaký ten "trik" a dopadnou do nafukovacího doskočiště. Pozorovat je bylo vítaným zpestřením pro nás i pro ně (tolik fanoušků asi ještě nikdy neměli). A ještě lepší bylo, když po tréningu nechali na doskočišti vyřádit i členy naší expedice. Děcka i dospělé.
Den sedmý a osmý
Je pátek. Večer na mě čekají povinnosti starosty benešovského okrsku. Takže ráno balím a odjíždím. Zdravotní stav členů expedice se rychle lepší. Následující informace jsou již jen z doslechu: Dnes čeká expedici exkurze u HZS Bruntál. V podvečer se pak členové expedice vyřádili na sousední chatě, včetně bujaré diskotéky. Proč na sousední chatě? Zkrátka tam byl příjemnější majitel, než náš protivný dědek. Osmý den pak už jen následovalo balení a cesta domů.
Fotogalerie
[pe2-gallery album=“http://picasaweb.google.com/data/feed/base/user/112108963957944911990/albumid/5861913250489498177?alt=rss&kind=photo&hl=en_US“ ]
