V pátek 14. října 2016 se v okolí obcí Suchý a Benešov konalo velké cvičení celého okrsku, kterého se zúčastnilo 7 sborů: Benešov, Ludíkov, Okrouhlá, Valchov, Velenov, Suchý a Žďárná. Tentokrát bylo pojato trochu netradičně, protože místo jednoho námětu jednotky plnily celkem pět úkolů plus jednu doplňkovou disciplínu. Na správnost postupů dohlíželi profesionální hasiči, kteří důkladně počínání sborů sledovali a hodnotili. Na základě jejich podkladů provede velitel okrsku detailní vyhodnocení. My v následujících odstavcích zhodnotíme průběh očima jednotky SDH Suchý.
Cvičení začalo v 17:00 na suchovském parkovišti u tobogánu. Na první stanoviště jsme to tedy měli blízko, protože na tobogánu probíhalo slaňování. Pouze dvě jednotky byly schopny svými znalostmi a zkušenostmi slanit bez pomoci instruktorů. V naší jednotce žádný specialista-lezec s praktickými zkušenostmi není a proto jsme si nechali vše vysvětlit. Poté se slanil velitel jednotky Martin Látal.
Druhým stanovištěm byla ona doplňková disciplína v benešovské zbrojnici. Hasiči s oprávněním pro práci s motorovou pilou měli za úkol co nejrychleji otočit lištu. Tato soutěž byla jako jediná přímo vyhodnocená. V jednotce máme celkem 4 pilaře z nichž dva, Jan Vybíhal a Martin Látal, se zúčastnili cvičení a plnili tedy tento úkol. Jan Vybíhal byl mezi všemi účastníky nejrychlejší a je tedy nositelem titulu „nejlepší pilař benešovského okrsku pro rok 2016„. Honzovi gratulujeme a přejeme, aby mu pila dobře řezala, a to i na normální ne jen na zpětný chod 🙂
Třetí disciplína pro nás byla fiaskem. Proč si to nepřiznat, vždyť od toho cvičení jsou. Jednalo se o stanoviště u radiolokátoru Skalky. Toho radiolokátoru, prostřednictvím kterého sledují miliony obyvatel České republiky vývoj oblačnosti, který slouží pro řízení letového provozu na Moravou, je vysoký 37 metrů a nahoru vede nespočet schodů. Úkol zněl následovně: Nahoře hoří, 3 hasiči si nasadí dýchací přístroje, do ruky minimax a vyběhnou nahoru. Tak jednoduchý úkol a tolik toho jde zkazit. Nezajištění vozidla klínem, špatně provedená kontrola dýchače před nasazením (unikal vzduch), nezaznamenání času a dalších nezbytných informací při vyslání skupiny nahoru, rozdělení skupiny během výstupu, vzdálení se velitele zásahu od vstupu do věže, atd. A korunu tomu nasadil závěrečný test, kdy jednotliví členové jednotky měli rozhodčímu ukázat, kde se v autě nachází jím požadovaná výbava. Požadovány byly samozřejmě chuťovky jako ležatý ejektor nebo klíč k motorové pile. Toto stanoviště nám tedy ukázalo nedostatky v naší taktice a výcviku v plné nahotě, ale tím paradoxně nejvíce splnilo svůj účel.
Následoval opět přesun na Suchý k rybníku, kde oznamovatel nahlásil pohřešovanou osobu, která na druhé straně volala o pomoc, ale už se neozývá. Tři členové jednotky, včetně medika, se proto vystrojili záchrannými vestami a dalším potřebným vybavením a na člunu přeplavali rybník. Osobu po chvíli pátrání nalezli podchlazenou, provedli nezbytné ošetření a transport přes rybník zpět, kde již čekala fiktivní posádka záchranné služby. Po celou dobu komunikovala průzkumná skupina s členem jednotky na břehu, který byl ve spojení s Krajským operačním a informačním střediskem, KOPIS.
Pro plnění dalšího úkolu jsme se přesunuli opět na Benešov, a to ke hřišti. Ohlášen tam byl menší požár ze špatně uhašeného ohniště. Cisternu jsme však museli nechat poměrně daleko a vést dlouhé dopravní vedení náročným terénem. Na samotné, hřišti jsme pak rozvinuli jeden útočný proud C52 a požár zlikvidovali. Vzhledem ke tmě, vzdálenosti a složitému terénu bylo nutné po celou dobu udržovat radiové spojení.
Poslední disciplína byla zaměřená na zdravovědu. Oznamovatel ohlásil zraněnou osobu v fotbalových šatnách. Na místě jsme zjistili, že muž má tepenné krvácení a navíc je v místnosti ještě jedna osoba v bezvědomí. V plnění tohoto úkolu jsme naopak excelovali. Část jednotky začala okamžitě s resuscitací osoby v bezvědomí, druhá část se snažila co nejrychleji zastavit tepenné krvácení. Velitel mezitím komunikoval s KOPISem a upřesňoval informace. Nakonec následoval transport jedné osoby na provizorních nosítkách vytvořených z lavičky k vozidlu záchranné služby. To, že nám tento úkol sedl, není náhodou. Oproti ostatním jsme měli obrovskou výhodu v tom, že v jednotce byl profesionální záchranář Michal Kolář, který se dokázal v dané situaci velmi rychle zorientovat a řídit ostatní.
Cvičení končilo někdy kolem půl jedenácté v noci, většina úkolů tedy byla plněna potmě, což kladlo větší nároky na jejich plnění. Přestože na podrobné vyhodnocení si budeme muset počkat (a velmi se na ně těšíme, ať už pro nás dopadne jakkoliv), z pohledu naší jednotky se rozhodně jednalo o nesmírně užitečné cvičení, které jsme si opravdu užili a snad se z něj i poučíme.
Složení našeho týmu: Martin Látal, Jan Vybíhal, Michal Kolář, Martin Kočvara, Pavel Látal a Radek Ošlejšek.
Fotogalerie
