Loňský tábor z důvodu žloutenkové epidemie neproběhl. O to víc se letos všichni těšili na ten letošní, který nesl název „Hasiči cestou-necestou“. Celková bilance je 40 spokojených účastníků a jeden zraněný. Takže nic neobvyklého. A takto to celé probíhalo:
Den první – ubytování a seznamování, ale „vocáť pocáť“
Je první prázdninové pondělí 3. července 2017, 12:30. Kolem autobusu a hasičského Tranzitu u obecního úřadu se to začíná hemžit rodiči, kteří se těší, že se na pár dní zbaví svých dětí, a jejich dětí, které se těší, že se na pár dní zbaví svých rodičů. Ubytování je zajištěno v rekreačním středisku Meziříčko kdesi mezi Jihlavou a Velkým Meziříčím. Spolu s námi tam bude hned několik dalších táborů. A nutno říci, že jejich účastníci nám budou závidět. Ale o tom až později.
První den je vždy seznamovací. Znáte to. Seznámení s chatkami a jejich rozdělení, seznámení s vybavením a hřišti, seznámení s okolím. Jen seznamování s dalšími tábory je z nějakého důvodu přísně zakázáno, zejména ve večerních hodinách. Takže seznamování ano, ale jen „vocáť pocáť“.
Den druhý – džuniorští chomóti pouštěli draky v popelnici plné žumpy
První noc přinesla první lekci. V nevytápěných chatkách pod tenkou dekou se fakt dost blbě spí jen tak v tenkém saténovém pyžámku, jak jsou někteří zvyklí z domova. Od teď budou chytřejší. A co je nejlepší po ránu na zahřátí? Ne, to co si myslíte to skutečně není, protože gentlemani pijí až po obědě. Je to ranní rozcvička! A zde se začaly projevovat rozdílné pohledy na slovo „tábor“. Zatímco jiné skupiny si před slovo „tábor“ dosadily přídavné jméno „trestanecký“ a nutily své svěřence běhat v terénu do úplného vyčerpání, naše pojetí se drželo striktně sousloví „letní tábor“. A léto, to je přece klídek, pohodička, brnkačka, … Námi zvolené ležérní pojetí je dáno dlouholetou zkušeností našich vedoucích, kteří dobře vědí, že děcka stejně neutaháš, ale sebe utaháš velmi rychle. A tak této filozofii odpovídala i rozcvička, na které byla nejtvrdší hudba, podle které se „cvičilo“. No posuďte sami z videa.
Byli bychom ale neradi, aby předchozí věty vyzněly tak, že se celý den jen tak polehávalo. To vůbec ne. Program byl vyplněn výrobou náramků a soutěžemi všeho druhu. Hry ostatně provázely celý pobyt. Soutěžilo se mezi několika družstvy s velmi nápaditými názvy: chomóti, žumpy, džunioři, draci a popelnice. Poslední jmenovaný byl tým dospělých.
Jako velmi efektivní se ukázal nápad s „pořádkovou hlídkou“ složenou z drsného a nekompromisního kvarteta Kačka Roudná, Klárka Ošlejšková, Markétka Kolářová a Barunka Zemánková s věkovým průměrem 7 let. Nebo tak nějak. Byla to vlastně taky taková průběžná soutěž, kdy si sami účastníci tábora vzájemně kontrolovali a bodovali čistotu na chatkách. A tak byly k vidění i těžko uvěřitelné výjevy, jako například umývání oken nebo vystříkávání chatky deseti voňavkami jako reakce na předchozí penalizaci „za smrad“.
Den třetí – záchrana z Robinsonova ostrova plného raků
Zase se nám to v názvu trochu pomíchalo, ale není se co divit, protože středeční program byl skutečně nabitý. Vše začalo ranním odchytem raka v místním přírodním koupališti, který rozdělil účastníky na dva nesmiřitelní tábory. Jedni tvrdili, že kde je rak, musí být čistá voda. Druzí (většinou holky – pozn. redakce) zase, že tam teda nikdy nevlezou. Odpoledne tam samozřejmě skončili všichni. Aby také ne, když většina osazenstva je odkojená kalnými vodami suchovského rybníka, a to doslova.
Ještě nám zbývá rozmotat ten Robinsonův ostrov a záchranu z něj. Hlavní program tohoto dne totiž zahrnoval návštěvu Jihlavy. Nejprve záchranné roty Hasičského záchranného sboru a poté zábavného ostrova Robinson. U hasičů se děti vžily do role záchranářů, v zábavním parku dospělí vedoucí skotačili jak malé děti.
Den čtvrtý – pětiprocentní ztráty povoleny
Vedoucí si to sice nechtějí přiznat, ale přece jen se tak trochu nechali strhnout ostatními ubytovanými skupinami. Na čtvrtý den si totiž připravili turnaj v přehazování, štafetovou soutěž v lese, táborák a navíc stezku odvahy. Dost na to, aby si potvrdili pravilo z úvodu, že děcka neutaháš.
Při večerním vyhodnocení soutěží a táboráku ještě nikdo netušil k jakému se schyluje dramatu. Na pořadu dne byla totiž stezka odvahy. Jakmile padla tma, mladší děti se vydaly do tajuplného neznáma plného nástrah a strašidel. Šumění lesa narušovalo praskání větviček, houkání sovy a výkřiky vyděšených dětí. Jeden výkřik byl obzvláště děsivý. To si jedno z nejmenovaných strašidel ošklivě propíchlo koleno. A tak následovala cesta do jihlavské nemocnice. Řidič původně zastavil u oddělení psychiatrie, ale po krátké poradě bylo rozhodnuto, že přece jen nejprve zkusí chirurgii. Tam vše spravilo několik stehů a strašidlo i s vedoucími bylo propuštěno.
Den pátý – návrat do historie a pak do reality
Každá pohádka má konec, stejně tak má konec i letní tábor suchovských hasičů. Návrat domů jsme si zpestřili výrobou květin a návštěvou hasičského muzea v Přibyslavi.
Je pátek 7. července 18 hodin a kolem suchovského obecního úřadu se to začíná hemžit rodiči, kteří se těší, až uvidí své potomky. A děti v autobuse se těší, až budou vyprávět své dojmy rodičům. Tak zase za rok na shledanou.
Fotogalerie
